Když se ohlédnu zpět, jsou to už 3 roky, co jsem se rozhodla jít a rozvíjet druhého syna vlastní cestou a založit nový atletický klub? To rozhodně nebylo v plánu.

Myšlenka se zrodila z frustrace, ale také z touhy něco dost zásadně změnit. Moje děti od malička začínaly v tenisovém klubu v Komořanech, kde jsme tehdy bydleli. Ještě neuměly psát a s raketou jim to celkem šlo. Tenis máme v rodině 3. generaci, v úrovni pro radost z pohybu venku. Na turnaje se nám ale nechtělo, nechtěli jsme si kazit víkendy a být otroky našich dětí.

V roce 2016 jsme se přestěhovali do Holešovic. Díky nabídce v družině absolvovaly děti lezení s doprovodem přímo ze školy a florbal. Jako rodiče jsme děti velmi brzy naučili skvěle lyžovat a v 8 letech byly schopné ujet klidně 50-60 km, ani kopce nebyly problém.

Během 1. stupně výuky se pak přesunuly na centr na Štvanici. Po covidu finančně vyždímané sportoviště trvalo na individuálech 3 krát týdně, v září nám vyhodili trenérku z tenisového klubu Hledala jsem dál a později na Facebooku - Letenské partě mi někdo doporučil Pléšu. Tehdy jediný atletický klub ve Stromovce na Praze 7, kde jsem jako rodič trávila 2 × 2 hodiny pracovní doby týdně, ne příliš efektivně a s hodně špatnou možností parkovat, zákuskem a kafé naproti , na Spartě bez internetu, bez možnosti se jít podívat, jak to mým klukům jde.  Vedení klubu signalizovalo velký prostor pro zlepšení, zpětnou vazbu na různé oblasti od nás rodičů nebrali, účastnila se dokonce 2 schůzek výboru, nabídla pomocnou ruku – ať už šlo o tlak na výkon, pravidla kolem vstupu do areálu, komunikaci s rodiči nebo sdílení informací, či odměňování trenérů. Zaneprázdněný rodič nemá příliš velkou kapacitu hledat informace, potřebuje jasnou, koncentrovanou informaci, nekomplikovaným způsobem. Bohužel, prostor na zlepšení byl a pořád je obrovský, ale snaha nabídnout pomoc a změnit systém se ukázala jako marná. 

Pak přišel zlom. V prosinci před 3 roky si můj druhý syn velmi komplikovaně zlomil pravou nohu na lyžích, operace, pak druhá, nácvik chůze z nuly, ztráta svalové hmoty, následujícího půl roku potřeboval intenzivní péči. Bylo to náročné období, kdy jsem si uvědomila, jak křehké je lidské tělo a klíčové je udržovat se v kondici. Stejně tak křehká byla situace v  klubu, kde do té doby syn pravidelně trénoval. Po covidové krizi byly děti oslabené, chyběla jim kondice, svaly, přibraly, zmizela motivace, trenéři odcházeli, rodiče tlačili na změny, všude chyběly finance, ale řešení nikde. A doma jsem měla syna, který se místo pohybu utápěl v digitálním světě a zajídal nudu, učil se znovu chodit a dlouho kulhal, pochyboval o sebe,  pomalu přijímal své nové já.

Když jeho oblíbený trenér Pléša nedostal novou smlouvu a klub ho nechal bez příjmu, bylo to pro mě poslední kapkou. Rozhodla jsem se jednat. Nejprve jsem dala dohromady pár rodičů a dětí, začali jsme v tělocvičně. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si to maminky řeknou, a že se z této malé skupinky stane oficiální atletický klub, který získá časem zájem a podporu Pražského atletického svazu.

Odvahu mi dodalo moje poslední studium Managementu a Leadershipu, které jsem absolvovala právě během synova úrazu. A výsledky mě samotnou překvapily. Po roce jsme měli 60 dětí, o rok později už 160, a třetí rok tento počet stále držíme a lehce pořád rosteme. Bez jediného placeného inzerátu, jen díky zpětné vazbě rodičů a dětí. Naši sportovní komunitu si děti tvoří samy. Na této cestě jsem potkala spoustu inspirativních lidí, kteří mě podporují a vedou dál - trenéry, rodiče, klienty i vedení a kolegové v práci.

Věřím, že moje zkušenosti z profesního života, schopnost vidět dopady digitalizace, úrazů, vztahů a dalších okolností, mi pomáhají budovat nejen sportovní klub, ale i komunitu. Obklopuji se skvělým týmem trenérů a asistentů, kteří sdílí moji vizi. Každému, kdo přijde s nadšením, nabízím příležitost stát se součástí – ať už jako trenér, zdravotník, rozhodčí, psycholog, fyzioterapeut, homeopat, masér nebo třeba jen fanoušek.

Díky svému obchodnímu backgroundu  a velkému přehledu či zkušenostem mohu lidem pomáhat i mimo sport. Doporučit jim řešení různých situací pracovních i osobních, ze zkušenosti s úrazy třeba fyzioterapeuty, psychologickou pomoc, půjčovnu rehabilitačních pomůcek nebo sdílet zkušenosti z příprav na přijímací pohovory, doporučení na doučování. Naše komunita má dokonce vlastní masérku, která s námi jezdí na soustředění 4 krát ročně. Přibydou další možnosti podpory jak přinést hodnotu ve velmi dynamicky se měnícím světě. Sdílíme, máme sebereflexi,  pracujeme na sobě a bereme vážně zpětnou vazbou.

Velkou oporou je pro mě i můj zaměstnavatel, společnost BILLIGENCE, konzultační společnost v oblasti Business Intelligence, Data Analytics a Data Governance s globálním dosahem,  která podporuje sportovní aktivity mladých sportovců v Austrálii a celosvětově také u svých zaměstnanců. Díky tomuto know-how mohu do klubu přinášet moderní prvky řízení, technologie a AI, které postupně zavádím do sportovního prostředí. Ráda bych tímto inspirovala i další kluby a sportovní organizace. a třeba i naše děti v klubu. Digitální svět je a bude součástí našich životů, bude fajn, když ho budeme mít pod kontrolou a ne on nás.

Tento projekt je mým dlouhodobým závazkem. Je to cesta, která mě naplňuje, a i když je někdy náročná, vidím v ní obrovský smysl. Je totiž daleko hlubší - je o empatii, trpělivosti, učení, vzájemném rozvoji, odolnosti, rovných podmínkách, schopnostech měnit, práci se zpětnou vazbou a také pořádném ohodnocení lidí, kteří dávají do rozvoje našich dětí víc než jen svůj čas.

Zároveň jsem se rozhodla jít velice nestandardní cestou, co se řízení týče, ve srovnání s klasickými zavedenými sportovními kluby, nemáme výbor, který by klub finančně zatěžoval a brzdil jeho zdravý organický rozvoj. Bohužel i to má svá úskalí a zařadit se do zavedených standardů sportovního ekosystému je pro nás o to větší výzva.

Během 3 let jsme nepotřebovali žádné dotace, neinvestovali vůbec nic do reklamy, rosteme jen díky doporučením a spokojeným dětem a  financím rodičů, možná i proto je naše základna už druhým rokem stabilní a trénují v ní zapálené a nadšené děti a trenéři s úžasnou podporou rodičů. 

Na co nám finance nezůstávají, je pořádání závodů, pokud nás kdokoliv má chuť podpořit, budeme za tuto podporu opravdu vděčni.

Děkuji všem, kteří jste součástí. 💙

Marika, Předsedkyně ASK ATLET PRAHA